Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZávislost
Autor
DeOnka
Kde je konec lásko? Nad tím přemýšlím od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že už tě neuvidím. Bylo by lepší, kdybych mohla říct, že to byla naše volba, jenže já jsem si to nezvolila. Sama sobě jsem před lety slíbila, že nebude nic, co bych ti kdy chtěla vyčítat a než jsem to řekla, představila jsem si snad tisíc vesmírů a tisíc situací, ke kterým by mohlo dojít a každou z těch situací jsem si v setině vteřiny v myšlenkách tisíckrát prožila, abych dala svým slovům váhu a nehonila si s nimi jen vlastní ego. Ale pomíjivost má černý smysl pro humor a lokty ostřejší, než děti kolem hračky, se kterou si chtějí hrát všechny. Pomíjivost je vždy první v řadě a je třeba s ní počítat. Já s ní nepočítala. Vesmír bez tebe jsem si představit nedokázala. A nakonec je to ten jediný vesmír, ve kterém budu po zbytek svých dní žít. Neviditelná lana svazující naše životy se proplétají na různých úrovních a v různých nadmořských výškách a asi proto mě stále učíš, i po smrti mě učíš, vidět svět z nových úhlů a dráždíš mě víc, než většina těch ,,živých”, které tady tak běžně kolem sebe vídám. Tak v první řadě je tady ten vztek, co v sobě dusím, který mě vrhá mezi mlýnská kola paradoxů ze kterých vycházím jen jako pokrytec nebo jako blbec , dost možná jako kombinace obojího avšak ani jedno ani druhé se mi připouštět moc nechce. Ty jsi si ráno dal víc, než jsi dokázal zvládnout. Klidně jsi to zabalil doma na gauči a já musím myslet na to, jestli jsi stihnul schovat tu jehlu dřív, než ti vypovědělo srdce nebo jestli to nehrálo žádnou roli, protože ten, pro koho to důležité určitě bylo, už do toho nemůže mluvit- Já vím, že jsi to tak nechtěl a že by jsi si nechal radši useknout hlavu, kdyby to znamenalo, že budeš mít pak k dobru pár kroků ze setrvačnosti, aby jsi se mohl uklidit za dveře do sklepa a ušetřit tátu toho, že tě najde cestou do kuchyně a místo lívanců, že tě bude resuscitovat tak dlouho, než ho odtáhnou pryč do země hledící záchranáři. Tvůj otec tím trpí nejvíce, protože nepřišel jen o syna ale i o smysl v truchlení. Místo toho má před očima vzpomínku na výraz tvojí tváře po posledním flámu. Cítit vztek je na místě. Mám obrovský vztek na to svinstvo, co jsi si pouštěl do žil a nevím, co s ním mám dělat. Musím ho smlčet, protože závislost je jednou z těch věcí, která nás spojuje? Jenže on je stále větší.... Dobře vím, proč narostl do takových rozměrů. Protože projevit ho znamená vystoupit z neutrálního prostředí a vyvětrat ten smrad a to teplíčko z pelechu zdánlivého bezpečí -a to se mně moc nechce. a Já to ale musím udělat, protože jsem tě milovala víc, než abych to dokázala popřít. Odhodlávám se přiznat sama sobě, že vztek, který cítím patří stejnou měrou mně jako tobě, že mezi námi není jiného rozdílu než přepychu času, který může kdykoliv říct,, končíš” a pak už nebude nic ani čas na to, cokoliv napravovat nebo zametat stopy. Nemám se už na co vymlouvat, skrze tebe poznávám niterně sama sebe a bojím se toho, co se o sobě dozvím
3 názory
Zajímavé, jsou tam takové překvapivé obraty. Chvíli jako kdybych slyšel šeptání a nechal se nést a najednou mne někdo bodl střepem. Udržet pozornost je tedy snadné a čtu až do konce. Takový styl vyprávění nenudí. Povedlo se.
Než se začtu, jen dotaz - bylo by možné změnit písmo? Tohle, když se na ně najede, se blyští sytě červeně a nějak mi /možná nejen mně/ nedělá dobře na oči - a pokud to má být psaní na pokračování, asi bych se do něj nemohla pustit... byla bych pro běžný font a také pro odstavečky, takto v celku je text dost nepřehledný. Díky.